Ondřejovo okénko

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O penězích

O ekonomii I: Jak bohatneme a proč to souvisí s ekonomickou směnou

Autor: Ondřej Čapek

29.11.2008 18:00

Prvotním impulsem pro tyto texty byla čtenářská reakce na správné a kategorické tvrzení Jan Macháčka „Lidé nevstupují do obchodních transakcí proto, aby jeden druhého okradl. Na konci úspěšné obchodní transakce jsou obohaceni oba (nebo více aktérů).“: …jsem nějak nepochopil to obohacení, kterého by se melo dostavit při každé [dobrovolné] transakci, kterou uskutečním. 

Z pohledu mikroekonomie „Macháčkova maxima“ plyne z definice subjektivního užitku a dobrovolné směny. Představme si: máte dvacku a vidíte stánek se svařákem, rozhodneme se koupit svařák za dvacku, vypijete ho a jste spokojenější. Protože je směna dobrovolná, původní statek (okamžitá likvidita, tedy ta dvacka v peněžence) má pro vás nižší užitnou subjektivní hodnotu než statek, který nabýváte, respektive poměr výkon/cena je pro vás nejvýhodnější a kompenzuje snížení likvidity, vaší hotovosti. Společenské spokojenost se zvýší, protože je sumou spokojenosti jednotlivců. Naopak, kdyby jsme měli jiné preference (třeba proto, že jsme abstinenti) a proto si svařák nekoupili, či stánek nebyl k dispozici, suma spol. spokojenosti zůstane stejná. I neekonom dokáže odhalit růst spokojenosti (a tedy užitku) druhé strany směny: cena svařáku je prodejcem kalkulována tak, aby užitek z dvaceti korun byl vyšší než prodané víno. Směna proběhne pouze tehdy, pokud na ní vydělají obě strany. Podobně je to i s prací a preferencí volného času: chcete lepší auto, a proto víc pracujete - ztráta volného času je kompenzována předpokládaným budoucím vyšším užitkem plynoucím z vlastnictví nového auta. 

Jsou tady jisté limity: narodí se vám dítě, méně pracujete, protože chcete více času pro rodinu, tedy pokles ekonomických transakcí je doprovázen růstem vaší spokojenosti. Stejně tak řada aktivit nejsou sledované transakce – ty nezahrnují sousedskou výpomoc: pro HDP je lepší, pokud pracujete a na malování bytu najmete dělníky, než aby jste vzal s kamarády volno a s basou lahváčů vymaloval byt a "užil prdel". Trik spočívá v tom, že se na základě statistiky předpokládá, že dobrovolná a evidovaná směna svým objemem zcela dominuje nad možnými výjimkami. Pokles HDP je příznakem a je pouze korelován s poklesem životního štěstí i životní úrovně. Na druhou stranu rozhodně neplatí rovnice, že 1/2 HDP = 1/2 štěstí.

Druhý útok lze vést zpochybněním „dobrovolnosti“ směny. Argumenty se vedou z pozic sociologie a psychologie a autoři chřestí termíny jako je „odcizení“ (ať už to Marxovo, nebo původnější Voltairovo), reklamní „manipulací“, konzumerismem (Herbert Marcuse), případně iracionálním tlakem okolí. Poslední případ lze ukázat na scéně v Našich furiantech, ve které se Filip Dubský, sedlák a starosta, triumfuje s Jakubem Buškem, sedlákem a prvním radním, kdo hospodě zaplatí punč – v třetí části si toto tohoto chování pokusím vysvětlit pomocí přístupu Francise Fukuyamy.

Ekonomové odpovídají v zásadě dvojím způsobem: Milton Friedman drze odpoví, že „maximalizace užitku“ je pouhý axiom stojící mimo jakoukoliv lidskou zkušenost, jde o tautologii. Jediná užitečnost spočívá tom, že umožňuje tvorbu ekonomických modelů, které jsou schopné predikce reálných veličin (jako je například růst cen, inflace) a tedy ex-post testování na jejich nepravdivost (protože jako popperián tvrdí, že nejsou hypotézy pravdivé, jen doposud nevyvrácené). Gary Becker na to jde přes rozšíření užitkové funkce o společenský a osobní kapitál. Společenský kapitál je vliv druhých lidí na užitek jedince prostřednictvím jejich chování a voleb (pokud referenční skupina začne kouřit trávu, jsem motivován zkusit to taky, tzn. vliv společenského kapitálu kompenzuje obavy z možných následků). Osobní kapitál je dopad předchozích voleb na naše současné rozhodování, jde o zvyk, návyk, zkušenost. Jako příklad špatného návyku je uváděn heroin, který je spotřebováván za účelem euforie. Jeho předchozí spotřeba dosaženou euforii snižuje (na heroin si zvykáme), což je interpretováno jako snížení „euforického“ kapitálu. Becker tímto sleduje dva cíle: ekonomie popisuje chování reálněji a preference jsou stabilnější, tzn. to co se jeví jako pozorovaná iracionální změna mých preferencí je vysvětleno pomocí matematického modelu jako pouhá změna v uvedených typech kapitálu. 

Oba přístupy jsou možné a pro vědu přístupné, ale jako vědecké přístupy odpovídají pouze na otázku „jak“ - Becker objasní jak je možné pomocí matematiky zformalizovat ono furiantské placení punče. Ale rozhodně nic neříká o tom, proč se to děje. 

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  4.8

Diskuze

Ondřej Čapek

Texty, co jsem rád napsal a nešly uplatnit jinde
moje-maly.JPG
Oblíbenost autora: 6.52

O autorovi

"No ty seš intelektuál, akorát ti to kazí nějakejch patnáct procent z Kolbenky" ocapek@gmail.com

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930