Ondřejovo okénko

TÝDEN.CZ

23. 11. 2017
Rubrika: O penězích

O ekonomii III: Bohatství a spravedlnost

Autor: Ondřej Čapek

29.11.2008 18:00

Co to vlastně je „bohatství národů“

Pokud je HDP pouze „teplotou těla“ a ukazatelem zdraví hospodářství, co je přesnějším ukazatelem vyspělosti, či blahobytu – a jak lze srovnávat prosperitu jednotlivých zemí? Pro tento účel byly vyvinuty různé indexy. Známější z nich je například HDI - Human Development Index, což je vážený ukazatel ze tří faktorů jako jsou očekávané délky života, HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly, úrovně gramotnosti. Je jasné, že takto definovaný blahobyt dlouhodobě roste (s řadou propadů způsobených válečnými konflikty a špatnou vládou): v průměru žijeme déle, více bytů má vlastní záchody, technologicky pokrok objektivně existuje. Dále je jasné, že tyto hodnoty jsou do jisté pouhými hříčkami, nemají až tolik exaktní založení, protože jde o vážené průměry kvalitativně odlišných ukazatelů. Ty jsou nejdřív znormovány do intervalu mezi 0 a 1 (hodnota v zemi / (maximální – minimální hodnota)) a potom sečteny s váhou 1/3. Proč by ale gramotnost měla být počítána právě jako gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (2/3 hodnoty indikátoru) a počet přihlášených dětí na školy prvního, druhého a třetího stupně (1/3 hodnoty indikátoru)? 

Bohatství jednotlivce a proč by sousedovi měla chcípnout koza

Pokud se podíváme na bohatství jednotlivce, i zde existují dva přístupy: jedni berou bohatství jako prostou sumu zkonzumovaných statků na základě určitého příjmu. Občas také bývá zdůrazňována větší dostupnost výrobků původně určených pro úzkou elitu: tuším, že Hayek takto porovnává rozšíření silonek po válce a jiný ekonom zase prohlašuje cosi o rostoucí prosperitě na základě možnosti poslechu hudby při, řekněme, intimních hrátkách, kterýžto zážitek byl až do příchodu rádia vyhrazen pouze pro dekadentní bohatce. (Poznámka mimo: Z uvedených případů by se možná mylně dalo odvodit cosi o tom, čím se ekonomové ve svém volném čase zabývají. Naštěstí pro ně prapor morálky zdvihá J. S. Mill, co analyzuje návyk na příkladu zvyku poslouchat dobrou hudbu.)

Odlišnou teorii chápání individuálního úspěchu a prosperity vypracoval indický ekonom Amarya Sen. Podle Sena člověk odvozuje pocit hojnosti nikoliv od absolutní výše svých příjmů, ale od výše příjmů své referenční skupiny. Podle této teorie platí, ze pokud dva kolegové v práci berou stejně a první má sraz abiturientu v Blansku, kdežto druhý v Praze, tak ten první se cítí být bohatší a úspěšnější už proto, ze lze předpokládá, ze jeho ex-spolužáci (referenční skupina) v průměru berou méně než v Praze. Kromě toho Sen, ač sám Ind, poskytuje racionalizaci pro chování chlápka z onoho fousatého českého vtipu, který si od Boha přeje nikoliv kozu, ale aby sousedovi koza chcípla. Dokonce bych řekl, že se ten člověk z vtipu v rámci své referenční skupiny v určitém případě chová altruisticky: Předpokládejme pět sousedů, z nichž jeden má kozu, ostatní nic. Volba „kozy navíc“ zvyšuje relativní chudobu zbylých tří sousedů bez koz, protože zvyšuje průměrné bohatství ve skupině. Naopak, pokud koza chcípne, všech pět se bude mít stejně. Snížení užitku jednoho (a bůhví, jak k té koze přišel, mizera), nemůže stát v cestě štěstí většiny. Čímž se dostáváme k dalšímu tématu: 

Spravedlnost a prosperita pro všechny…?

Jde o složité a obsáhlé téma. Ano, chudým by se mělo pomáhat, jenže kdo je to ten chudý? Chudoba se dá stanovit jako minimální příjem na základě cen základních a nezbytných potřeb (v případě dětí sem patří i vzdělání) a nebo jako, ve shodě s přístupem A.Sena, jako „polovina mediánu příjmu“ – ehm, všimněte si té téměř pythagorejské číselné magie: proč právě polovina a nikoliv třeba 47% či 56%? 

Skalní liberálové jednak mohou zdůrazňovat určitou motivaci být chudý v momentě, kdy stát podporuje chudé má jich tolik, jak jedovatě tvrdí už Bernard Mandeville v osmnácté století, kolik se jich rozhodne mít. Něco tom bude, viz plamenný zápal sociální spravedlnosti jehož obětí se stal sociálně demokratický ekonom Jiří Havel: Když odečtete z mediánového platu stálé platby kolem bydlení a minimální obnos na základní potraviny, kolik asi mamině s dvěma dětmi zbude? Já vím, měla být tak nějak pravicově odpovědnější, neměla mít ty děti, a neměla dopustit, aby jí chlap zdrhnul se tou zrzavou štětkou… Realita je taková, že mimo manželství žije skoro polovina dětí a polovina lidí má hrubý plat pod dvacet tisíc. Pan docent příliš věří číslům. Nijak nepopírám složitou situaci skutečné matky samoživitelky, jenže kolik takových je? Není to třeba tak, že část z oné poloviny dětí tatínka de facto má, tatínek se stará, jen to prostřednictvím svatby oficiálně nenahlásil úřadům? Proč také, když by maminka přišla o podporu. Čím více budeme finančně přispívat svobodným matkám, tím více budou trestány ty, které se rozhodly žít sezdané. Počet svobodných matek je tak stává funkcí výše jejich podpor, svatba se prodražuje.
 
Liberál umírněný má připravenu celou řadu argumentů proti transferům bohatství „těch nahoře“ „těm dole“. Minimální mzdy byly v USA původně zavedeny jako nástroj pro likvidaci nabídky Číňanů na Kalifornském trhu práce. Není pravda že zvyšují zaměstnanost. Pokud jsou tak vysoké, aby měli vůbec nějaký vliv dokáží jen redukovat nabídky nekvalifikované práce, jako je třeba uklízení nákupních vozíků před hypermarkety, což se řeší přenosem této aktivity na kupujícího, který si nákupní vozík musí za 5 – 20 Kč „najmout“. Progresivním zdaněním příjmů dosáhneme jen úbytku profesí pro chudé, bohatí začnou šetřit na služky, či řidiče, což je typická práce právě pro sociálně ohrožené, mladé, nekvalifikované lidi. Je – li silná korelace mezi vzděláním (a tedy průměrnými příjmy rodičů) a tím, jestli se dítě dostane na školu potom z bezplatného vysokého školství profitují bohatí, jde o transfer prostředků opačným směrem. A konečně Milton Friedman si dal tu práci, že porovnal národní investice do VŠ a zvýšení příjmů jejich absolventů. Zjistil, že tento statek nese více než ty nejlepší akcie na trhu. Proč tomu tak je? Inu, stát díky regulaci nabídky škol redukuje jejich počet a zabraňuje (nikoliv podporuje) pro racionálnímu směřování finančních prostředků tam, kde nesou nejvyšší výnos.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  2.5

Diskuze

Ondřej Čapek

Texty, co jsem rád napsal a nešly uplatnit jinde
moje-maly.JPG
Oblíbenost autora: 6.52

O autorovi

"No ty seš intelektuál, akorát ti to kazí nějakejch patnáct procent z Kolbenky" ocapek@gmail.com

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930