Ondřejovo okénko

TÝDEN.CZ

23. 11. 2017
Rubrika: O penězích

O ekonomii V: Proč a kdo platí punč

Autor: Ondřej Čapek

29.11.2008 18:07

Bylo mnoho sepsáno roli ekonoma – poradce. Já osobně chápu ekonomii pouze jako nástroj pro stanovení proveditelnosti cílů. O cílech samých je třeba vést debatu politickou, nikoliv ekonomickou. Potíž nastává tehdy, když určitý politický směr hlásá cosi jako ekonomické perpetuum mobile: opravdu není věcí ideologie tvrzení, že nelze mít zároveň „bezplatné a kvalitní zdravotnictví“, stejně tak jsem přesvědčen o tom, že je nutné volit mezi mírou ekonomického růstu a společenskou nerovností – a některé kombinace jsou bohužel vyloučeny: nelze aby všichni byli stejně bohatí, jakkoliv souhlasím s tím, že bohatství je i záležitostí pouhého štěstí. A hlavně: nelze zhotovit perpetuum mobile tím, že popřeme fyziku pouhým rétorickým cvičením, jak to děla Václav Bělohradský. 

Jenže je-li ekonomie o chování lidí (jak tvrdí Mises), řeší nějak jejich motivaci? Ano i ne, podle úhlu pohledu: Pro „Ano“ – Gary Becker by řekl, že řada chování je pouze zdánlivě ekonomicky neracionální. Příklad: pokud se rozhodujeme se často na základě neúplných informací, je to iracionální? Nikoliv, rozhodujeme se na základě neúplných informací, ale to vše nevylučuje předpoklad ekonomické kalkulace, odhadu, že náklady na další informace nepokryjí dodatečně zisk z kvalifikovanějšího rozhodnutí. Pro „Ne“ – ekonomie jakožto věda nezkoumá ani neurčuje prvotní příčiny etických postojů. Jako ekonom nevím proč by byla průměrná očekávané doby dožití (jedna z komponent HDI) o ne tolik důležitá, aby opravňovala určité restriktivní kroky ekonomické povahy jako je zavedení povinného zdravotního pojištění, které průměrnou dálku života prodlužují. Podobně fyzik sice ví, že shodit atomovou bombu je možné – ale je to správné? 

Dobře tedy: Když ne ekonom, kdo je schopen odpovědět na otázku „Proč se v Našich furiantech Filip Dubský triumfuje s Jakubem Buškem, kdo hospodě zaplatí punč?“ a nebo „Proč je divák nepovažuje za dva iracionálně rozhazovačné cvoky, ale volí kompromisní označeni furianti?“ První vysvětlení: pohledem vědy, sociobiologie, jde o ritualizovaný spor v tlupě o pozici Alfa samce. Námitka: Jistě lze lidské chování analyzovat a rozložit v jiné, jednodušší formy, jak to dělá Becker se svou teorii preferencí, podle níž existují je stále preference a sociální a osobní kapitál, či a obdobným způsobem pracuje Freud, který dochází ve své fyziologické determinaci až k sexuálnímu pudu (Eros) a později i k pudu smrti (Thanatos). Nejsem si ale jist, jestli by těmito jednoduššími formami měl být biologický determinismus, či sociální darwinismus. 

Naštěstí pro nás, skeptiky co se existence jakéhokoliv „světového vědeckého názoru“ týče je zde (politická) filosofie. Jde rozhodně z čeho vybírat, v případě hádky o platbu za punč jsem se rozhodl pro přístup Francise Fukuyamy. Ten ve své dnes poněkud příliš opovrhované knize Konec historie a poslední člověk konstruuje nejen konec historie, ale i hegelovsky laděný koncept lidské motivace a existence. Podle Fukuyamy člověk jaksi automaticky vyhledává spor s druhým. Nebo jak říká Hegel: Pro lidské sebevědomí není důležité jen uspokojování vědomé žádosti, ale také uznání jiného člověka, které se děje sporem na život a smrt. Hegel toto ještě myslí „historicky“ (jde o dějinný, dialektický pohyb ducha): poražení jsou rabové, vítězi páni, poražení jsou donucení pracovat pro pány.Všimněte si: práce není dána nějakým ekonomickým podnětem, nepracujeme, abychom se měli lépe, ale protože jsme k tomu donuceni porážkou. Pán se postupně dostává do závislosti na rabově práci, kdežto rab se díky své dovednosti stává svobodným, tj. tvořivým člověkem.  

Fukuyama akcentuje spíše psychologický a bezčasý, než historický rozměr hegelovského sporu: Lidem je bytostně vlastní být ve sporu s ostatními ze samé povahy (podstaty) lidství. Ona podstata ne rozdíl od Hegela není historickou kategorií, ale ve shodě s klasickým liberalismem je jednou pro vždy dána. Podobně jako u Martina Bubera je existence nějakého Já je určenu dialogem s nějakým Ty, tedy je konstituována v dialogickém vztahu s odlišnou osobou a bez ní neexistuje (Robinson Crusoe bez Pátka, či spíše Mauglí podle této koncepce nejsou lidmi, či jsou lidmi pouze potenciálně) je u Fukuyamy „bytostně lidské“ přijmout výzvu a podrobit se soupeření s jinými. Pro mírový svět je otázkou, jsou – li různé substituty násilných sporů, či válek, jako je sportovní utkání, či ona hádka o placení punče dostatečné. Z hlediska ekonomie je důležité, že onen mýtický „subjekt maximalizující svůj užitek“ je už výsledkem těchto sporů, nikoliv něčím, co by se v rámci teprve vytvářelo ekonomických a ekonomií analyzovatelných interakcí. Proč se tedy Dubský s Buškem hádají? Myslím si, že jediná korektní odpověď je: je to dáno lidskou povahou, jste – li věřícím: Bohem. Ale až se bude hostinský s ruským dodavatelem bavit o ceně a množství další objednávky punče, půjde už o obyčejnou ekonomii. 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.25

Diskuze

Ondřej Čapek

Texty, co jsem rád napsal a nešly uplatnit jinde
moje-maly.JPG
Oblíbenost autora: 6.52

O autorovi

"No ty seš intelektuál, akorát ti to kazí nějakejch patnáct procent z Kolbenky" ocapek@gmail.com

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930