Ondřejovo okénko

TÝDEN.CZ

23. 11. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Nešťastný výlet Tomáše Sedláčka do dějin vědy

Autor: Ondřej Čapek

10.03.2009 11:06

Je – první Sedláčkův text sice trochu podivnou, ale dobře míněnou provokací a odpovědi na něj jsou zajímavé a inspirativní (všechny odpovědi, nevím, proč Sedláček tak ostře odlišuje mezi Petrem Houdkem a Petrem Koblovským na jedné a Filipem Pertoldem a Ondřejem Schneiderem na druhé straně), potom Sedláčkův druhý text neobstojí ani jako výlet do dějin ekonomického myšlení. Má reakce se netýká ani tak oné velké debaty o matematizaci ekonomie (ta probíhá už mnoho let), ale spíše vysvětluje, proč se dle mého názoru Tomáš Sedláček mýlí i v historii ekonomie. 

Matematika – mírný exkurs na nebezpečné území

Matematika se k ekonomii má podobně jako latina k lékařství, píše Sedláček. Není tomu tak: Latina až do pozdního novověku byla do určité míry živým vyvíjejícím se jazykem vzdělané části Evropy a tedy trpěla ve s rovnání s matematikou obvyklými neduhy živých jazyků. Každý překladatel ví, že nelze překládat věrně a zcela přesně a řada tvrzení je nahlédnutelná v detailech pouze v jazyce, ve kterém byla napsána (a tak existuje pouze správná arabská verze koránu a Heidegger, či Hegel se v pokročilých kurzech filosofie čte pouze německy). Existuje mnoho různých jazyků zakládajících mnoho různých kultur, ale jediná matematika. Neexistuje přesný překlad poezie z jednoho jazyka do druhého, ale neexistuje rozdíl mezi 2+2=4 a II+II=IV. Můžemepouze převzít termíny z živého jazyka a vytvořit uzavřený systém definic. Tak fungují latinské názvy pro lidské orgány a nebo anglické termíny jako „business case“ v rámci určitých definovaných standartů Project managementu. Jenže potom jde o pouhé označení věcí, nikoliv o něco matematického. 

Obávám se, že Sedláček si při výběrů citací postupuje naprosto svévolně a citovat jedinou větu z Ludviga Wittgensteina, či Bertranda Russella zavání pozérstvím. Matematika klidně může být vědou (což Sedláček popírá) a nikoliv systémem vypracovaných tautologií, ale tautologií objevených. Vztah matematiky k lidské realitě je strašlivě složité téma (už těch názorů na co to je vlastně počítání a číslo) , na kterém si vylámali zuby jinačí borci než Sedláček a já. Proti Sedláčkově tvrzení „Matematika však není vědou, ale abstraktním konstruktem, jazykem, systémem vypracovaných (užitečných) tautologií“, lze argumentovat příkladem: Aporie, jako Achilleus a želva, jsou jasné existující předměty lidské mysli a byly vyřešeny matematickým objevem. To znamená, že matematika se v tomto případě přímo týká reality vztažené k subjektu. Objev součtu nekonečné řady (díky jemuž nakonec Achilles želvu dohoní) je reálnou událostí, je vědeckým objevem v pravém slova smyslu. A matematikové dostávají za své objevy Fieldsovu medaili, které je stejně vážená jako Nobelova cena – poznámka pro ty, co chtějí argumentovat světskou slávou 

Konečně to, že něco nelze spočítat (třeba místo výskytu, váha a směr elementární částice v kvantové fyzice, či cena určité akcie za tři dny) může mít povahu exaktního, testovatelného matematického důkazu. 

Co se týče uvedeného George Berkeleyho tvrzení "... doufat, že zmnohonásobením nebo zdokonalením svých [analytických] schopností budeme s to poznat ducha jako trojúhelník, je tak absurdní, jako kdybychom doufali, že uvidíme zvuk“, obávám se, se netýká matematiky, ale kritizuje Platónovu představu rozumem uchopitelných idejí věcí – i když jsem přesné místo které Sedláček cituje, nenalezl. George Berkeley trval na to, že pokud myslíme něco, myslíme něco konkrétního, tedy vybaví se nám v naší obrazivosti konkrétní trojúhelník, nikoliv jakási idea trojúhelníku. Jeho cílem byl boj proti existenci matia prima, hylemorfické struktuře jsoucna, což je speciální problém tehdejší filosofie. 

Etika a kněžské svěcení 

Druhá námitka je možná ještě zásadnější: „etika“ a matematika spolu souvisely daleko víc, než by za Sedláčkova postoje dalo usuzovat. V době, kdy tyto obory byly úzce provázány, by asi tehdejší vzdělanec pro dnešní matematiku použil pojmy kalkulus a geometrie, resp. geometrické metoda. A právě geometrickou metodou je psána Spinozova Etika – tedy: „Etika nejenže přejímá způsob výkladu z Euklidových Elementa … její věty jsou odvozovánu z domněle evidentních premis, nýbrž tAké, že závislost všech bytostí na Bohu… je vykládána v analogii s logickými vztahy, které existují mezi poučkami a jejich premisami“, jak uvádí Rod ve svých dějiných filosofie.  

Právě podle Berkeye jsou věty přirozeného práva analogické s větami geometrie. Obojí je uchopitelné lidským rozumem, nikoliv nějak speciálně „eticky“, či výsostně teologicky. Ostatně teologie té doby byla zčásti i racionálních spekulací – její definitivní rozchod s racionalitou provádí až Kant. Teprve v době pokantovské se zcela prosazuje názor (který samozřejmě lze nalézt už před Kantem), že důkazy boží existence existují principiálně jinak, než matematické důkazy.

Je sice pravda, že Angličan Thomas Malthus byl knězem (jak píše Sedláček), nejen ekonomem, ale graduoval jako matematik v Cambridge. Pro pochopení víry, především v její institucializované podobě, je třeba vědět, že zejména skotská církev plnila roli garanta společenského pořádku - po celé sedmnácté století mohla život běžného Skota ovlivnit více  místní farnost, než státní orgány. Například pro opuštění jednoho hrabství a usídlení se jinde bylo třeba si nechat u farnosti vystavit dokument, který dosvědčoval jeho dobrý charakter. Podobně školství bylo pod přímým vlivem církve. Kněžství na britských ostrovech té doby bylo (zejména) dobrým kariérním rozhodnutím a církev byla jak vzdělávací , tak politickou organizací. 

Adam Smith 

Adam Smith nebyl „morálním učitelem“ a ekonomie pouze ve velice dobově specifickém ohledu , mohla vzniknout v kolébce filozofie a etiky, nikoliv ale jako podsektor etiky a filozofie. 

Adam Smith rozhodně „neučil morálku“ v dnešním slova smyslu, ale začínal na stolici logiky a metafyziky, kterou obohatil o rétoriky a výuku beletrie. Teprve po té byl jmenován profesorem morální filosofie v Glasgow. Morální filosofie byla zastřešujícím termínem pro teologii, etiku, právní vědu a ekonomii. Etika, jak ji chápal a vyučoval Smith, nebyla normativní disciplínou, ale spíše deskriptivní psychologii. Teorie Mravních citů (TMS) nepopisuje svět jaký by měl být (není normativní), ale popisuje jak se lidé chovají a vypracovává vědecké vysvětlení proč tomu tak je. Inspirací je realisticky interpretovaná newtonovská věda - („realisticky“ znamená, že např. „gravitace“ je Smithem chápána jako „důvěrně známá skutečnost“, kdežto Newtonova pozice byla složitější – snad byla pro něj gravitace určitým hypotetickým konstruktem, jakkoliv se tomu bránil). Smith říká „Věda, která přichází s nárokem, že bude zkoumat a že vysvětlí tyto spojující principy je tím, co se nazývá etikou“ a inspirován Newtonovým termínem „gravitace“ zavádí vysvětlující termín „sympatie“. Sympatie není pohnutka k činu, jako spíše vysvětlení původu mravního soudu - člověk soudí, posuzuje a hodnotí, což je fakt založený na principu sympatie. V TMS se pochopitelně píše i ctnostech, část IV je nazvaná „O povaze ctnosti.“, jenže ctnosti jsou nahlíženy jako fenomén lidského světa a spíše vysvětlovány ze systému založeném na sympatii, než normativně vyžadovány

Podobným způsobem je v Bohatství národů (WN) ekonomie vysvětlena z „dělby práce“. Obojí, jak sympatie, tak dělba práce, jsou vrozené kvality lidské povahy. Konkrétně dělba práce nebyla vytvořena lidskou moudrostí, ale dle Smitha je výsledkem sklonu lidské povahy „k obchodování vyměňování a směňování jedné věci za jinou.

Tato věta je pro posouzení oprávněnosti Sedláčkova postoje klíčová. Kdyby totiž dělba práce byla výsledkem lidské moudrosti, dalo by se hovořit o Smithově ekonomii jako o (v dnešním smyslu slova) etickém systému, jak to činí Sedláček. Moudrost je podle Aristotela znalost příčin, proč věci existují určitým způsobem, ale od středověku chápeme moudrost (i) jako ctnost, znalost míry a kalvínství (které Smith obdivoval) by asi dodalo: schopnost sebekontroly. Systém vybudovaný na této kategorii by byl skutečně etickým. Jenže: Podle Smitha dělba práce sice vede k prosperitě, která je však z lidského hlediska nijak neplánovaná. Člověk je sklonem k dělbě práce (jako důsledku sklonu ke směňování) vybaven apriori, z podstaty své přirozenosti, podobně jako slepice schopností pohybu, který se nemusí učit (jak píše Smith v Eseji o vnějších smyslech). Jistě, deista Smith nakonec prohlašuje, že tento sklon je nám dán Bohem, jakožto Autorem Přírody, jenže v tomto ohledu jde spíš o koncept Boha – Mechanika. 

Cílem Smithova usilování bylo vytvořit analogický systém společenských věd, podobný systému Newtonovu (což se mu tu nakonec zcela nepodařilo). Po Sedláčkově způsobu bych mohl napsat, že (Smithova) ekonomie vznikla v kolébce astronomie. Smith matematiku své doby potřeboval, že nepíše odděleně text - vzoreček, neznamená, ze jeho tvrzeni, například tykající se daní nejsou podložena určitým typem matematické kalkulace. „Matematiky“ určitě jako statistickou verifikaci některých svých tvrzení užívá viz zde (povšimněte si onoho illustrate and confirm v úvodu) 


Historie ekonomie 

Historie jakékoliv vědy se dá vyprávět různým způsobem. Lidé s odlišným úhlem pohledu dojdou k odlišným historickým příběhům, jakkoliv poctivě vycházejí ze stejných historických dat. Přesto až příliš mnoho otců zakladatelů ekonomie se nevěnovalo etice ani takovým způsobem jako Adam Smith a řada jejich objevů se naprosto běžně vysvětluje pomocí rovnic. Můžeme zmínit staršího Williama Pettyho (1623 -1687), který pro vznikající obor razil termín politická aritmetika a proslul odhady národního důchodu Anglie, statistickým zpracováním odhadu počtu lidí v Londýně a rovnicí cirkulace peněz, dále je zde ateista David Hume (kvantitativní teorie peněz), François Quesnay (1694 - 1774), medik a chirurg co objevil kolování peněz ekonomice (dnešní HDP) pomocí analogie s krevním oběhem a konečně ten proklatý sebe-zájem vedoucí skrytým způsobem k obecnému dobru vymyslel filosof a lékař Bernard Mandeville (1670 –1733). 

Z uvedených důvodů se obávám, že snaha o podřazení ekonomické teorie etice je veden naprosto špatnými argumenty. To, že se ekonomie zabývá lidskou povahou neznamená, že budeme požadovat aby byl z ekonoma kněz, či pohádkář. Souhlasím s tím, že lidé jsou i morální bytosti, ale to by měl snad respektovat každý z nás – ať už je burzián, jaderný fyzik, či prodává v masně.  


Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.8

Diskuze

Ondřej Čapek

Texty, co jsem rád napsal a nešly uplatnit jinde
moje-maly.JPG
Oblíbenost autora: 6.52

O autorovi

"No ty seš intelektuál, akorát ti to kazí nějakejch patnáct procent z Kolbenky" ocapek@gmail.com

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930