Ondřejovo okénko

TÝDEN.CZ

23. 11. 2017
Rubrika: O politice

Ano, potíže tu jsou…

Autor: Ondřej Čapek

19.05.2009 10:04

Tak, konečně to někdo napsal. Jistě, autor často není úplně fair, třeba když říká, že příklady rasistického  útisku jsou „desítky let provozované sterilizace romských žen, hilsneriáda, ta příšerná dvoumetrová zeď v romském ghettu v Ústí nad Labem". Sterilizace může být chápana spíš jako důsledek všeobecného komunistického šlendriánu a spíš „pouhé" manipulace s rasovým podtextem, hilsneriáda byla postavena i na náboženských  předsudcích (podobně se podezírali katolíci s evangelíky za náboženských válek) ne pouze na rasovém motivu a konečně zeď v Ústí je spíš zoufalým pokusem místních oddělit se od problematických sousedů po té co selhala místní policie a samospráva. V případě „zdi", těmi oběťmi byli všichni místní lidé, příčinou „situace v severních Čechách" (což je zcela určitě selhání, nikoliv však ryze rasistické, rasismus je jen příznakem, pouhou špičkou ledovce) a  celé to bylo nástrojem na zviditelnění různých aktivistů. Autorovi na druhou stranu lze doporučit daleko jasnější příklady našeho rasistického selhání: zmínka o sionistech při procesu se Slánským (Lipset si v knize Dvousečná zbraň : rub a líc americké výjimečnosti nebere servítky a uvádí tento proces jako příklad antisemitismu) a Krampolovy humorné scénky o Vietnamcích ve vysoké trávě. Rozhodně souhlasím s autorovým postřehem: „Češi stále berou jako oběti... To, že by snad sami Češi mohli hrát roli Goliáše a Davidem byl někdo jiný, nezapadá do národní vyprávěnky. Když Čecha upozorníte na něco neobhajitelného, jen poukáže na nějakou větší a ještě hrozivější sílu zla."

Kořeny Rathova Hitlera

Každý, kdo prošel komunistickým školstvím osmdesátých let mi snad dá za pravdu, že vyučovaná verze historie se stala čímsi obtížně pochopitelným. Na jednu stranu se lhalo bez skrupulí, ale režim jako by už neměl vůli dotáhnou věci do konce a prosadit, že jeho verze obstojí bez problému s onou „buržoazně-revizionistickou". Místo aby věci byly vyvráceny a popřeny, raději se o nich moc nemluvilo. TGM už tedy nestřílel do dělníků, spíš neexistoval, mě neustále splývaly roky 1945, 1948 a 1968 v jeden. Občanská výchova byla srandovním předmětem (na mé ZŠ, jinde to bylo zas jinak) a její učebnice byly plné přimalovaných penisů, kosočtverců, CH77, hákenkrajců a log hudebních skupin.

Tuto nejasnost odnesl holocaust. Nevím přesně jak je to možné, ale ve vyšších ročnících základní školy koloval jeden čas neuvěřitelné množství tvrdě antisemitských vtipů: - Žide, co děláš za tím komínem? - Chytám bronz, pane obergruppenführere. - Slez dolů, budeš chytat olovo.  - to byl jeden z těch měkčích. V koncentrácích byli podle tehdejších učebnic především komunisté, o židech se toho člověk moc nedověděl: Kafka na indexu, Fuchs v nemilosti, Obchod na korze v trezoru... nevím jestli se probíral Orten...  Ergo koncentráky získávaly určité sympatie, protože v nacistickém Německu věděli, jak vyřešit problém s komunisty a téma plynových komor a mučení (totiž ten strašlivý faktický obsah celé věci) učitelé raději neotevírali, aby se nezapletli do debaty o rozdílech vyšetřovacích metod Gestapa a StB. Z  Júlia Fučíka se tak stala téměř srandovní komixová karikatura, jakýsi kapitán Kloss křížený s Pérákem, bojující nejen proti nacismu, ale i proti exilové buržoazii.

Podobně to bylo se schopností ZŠ integrovat problémové, či „odlišné" děti. Znám případ Roma, s poměrně úspěšnou sportovní kariérou, co je schopen vést tělovýchovnou jednotu. Jak je možné, že tento podle všeho chytrý člověk nedostudoval ani základní školu?  To, že se některé děti chovají „jinak", a proto navzdory talentu je třeba je zkáznit, nikoliv vychovat,  je podobné situaci, kdy vás švec poučuje o tom, že boty jsou výborné, jen vy máte divnou nohu.

Nedivme se, že chudák doktor Rath, absolvent českých škol,  nakonec říká nesmysly o Hitlerovi. On totiž Hitlerův státní dirigismus a hospodářská politika založená i na tom, že určí keťasové, židé, statkáři, kulaci, či továrníci (vzpomínáte na film, ve kterém ukradl továrník slunce?) a jejich majetky se „přerozdělí", víceméně odpovídá komunistickému reálu.

Tři kamarádi ze škol pro „lepší lidi"

Skinové nejsou jádro problému - z velké části to jsou lidé ubozí a zakomplexovaní, co se vymezováním vůči menšinám snaží vlísat k bílé, (z jejich pohledu) úspěšné většině. Sympatie veřejnosti k nim jsou jen důsledkem neřešených problémů, nikoliv příklonem k nějakému ideálu. Skinem se člověk nerodí, skinem se člověk stává a cesta k oholení si hlavy (v řadě kultur symbol zohavení), chlastání „piva na korbele" a mužnému křepčení na špatné texty většinou špatných kapel vede přes řadu osobních selhání. Je chybou, že jim společnost není schopna nabídnout vzory k následování - a nebo je situace ještě horší a „naši skini" jen tupě stádně opakují to co existuje v sofistikovanější podobě mezi elitou[OC1] ?

Byli -  nebyli  tři kamarádi: Doktor, Učitel a Právník. Všichni studovali pražské VŠ a měli rádi Adolfa Hitlera. Doktor gynekolog se v hospodě VEŘEJNĚ chlubí  tím, ze pokud mu přijde do ordinace cikánka, schválně použije horší, barevnou desinfekci na rozdíl od bezbarvé určené jen pro bílé. Učitel se chtěl ženit 1. 8. To mu ještě nastávající zatrhnula, tak alespoň pojmenoval své dítě podle jakého arijského panovníka, ale ani to se mu moc nepovedlo (vzhledem k cíli, o který usilovat): v kombinaci s jeho východňárským příjmením někteří lidé získali pocit, že zní romsky. Konečně Právník proslul tím, že při návštěvě Osvětimi se zabýval spíše než osudem židů, technickým provedením celé „akce".  A všichni tři neustále dokola s fascinací fachidiotů řešili kvality zbraní Třetí Říše.

Zajímavý moment nastává, když se z obdivovatelů rasového boje stávají odpůrci kapitalismu volné soutěže a jeho ideologů - ekonomů . Mladý muž co se dá na ekonomii, nečiní to zpravidla z velkých ideálů, ale proto, že se chce mít dobře. (Ostatně podobně je to i  s nejedním medikem, i když ten to pochopitelně nahlas neřekne). I studuje příšernosti jako je účetní osnova, lidské zdroje a  -- stane se terčem nenávisti studentů humanitních oborů, kteří studují ty lepší věci jako rudolfínskou dobu, či estetiku - a někteří nadávají a píší o tom, že znalost estetiky by měla být placena alespoň tak jako znalost účetnictví, protože oni, rozumíte, se věnují těm zásadním věcem. A mají pravdu - dobře učená filosofie je určitě důležitější, než „budget proposal for HR dept". Jenže jak a kdo posoudí, co je to dobře učená filosofie? Místo toho se české humanitní obory staly čímsi do sebe uzavřeným, plnými nenávisti k vnějšímu světu: ze zdravé skepse se stalo škarohlídství, kriticismus zdegeneroval v paranoiu. A tak všichni ti skvělí světanápravci vyřeší na pár stránkách problematiku pražské dopravy a uveřejní to v Literárních novinách, které to dotáhly od legendy roku 1968 k hlásné troubě Paroubkovy (!!!) ČSSD.

Když jsem šel na zkoušku z filosofie, byl jsme poněkud zaskočen úvodním prohlášením zkoušející „že za vše mohou ekonomové, kteří vše berou jako prostředek, kdežto člověk má být cílem (Kant). Dodnes mě mrzí, že jsem neřekl tu jedinou adekvátní odpověď: „...a cyklisti." Místo toho jsem začal v duchu přemýšlet, jak na to přišla. Bohužel slibně se rozvíjející úvahy o apriorismu, vztahu mezi konceptem homo economicus a empirickými fakty o chování reálných lidí, modelovými přístupy a Vernonem Smithem byly uťaty tvrzením, že ekonomie = Václav Klaus. Takže pro pořádek: ano je pravda, že Václav Klaus je profesorem VŠE. Je dokonce pravda, že lidé z katedry mezinárodních vztahů neumí anglicky, takže minimálně jedna disertační práce musela být napsána v češtině a oponentura ze Švýcarska byl zrušena. A tak se nedivme, že výsledkem je podivně zborcený malý svět plný strašáků jako je Václav Klaus, česko - slovenských a slovensko - českých  mezinárodních konferencí a život (i ten profesionální) je někde jinde. Možná, že na těch konferencích platí Václav Klaus za autoritu pro metodologii ekonomie. Ale jenom tam.

Jde o rozdíl zásadní a pro lidi co se nepohybovali na obou stranách barikády obtížně vysvětlitelný: Když jsem v rámci školení v jedné nadnárodní firmě použil jako příklad čínskou restauraci, bylo mi doporučeno se vyhnout etnicky zatíženým příkladům.   Naopak na manifestaci Humanistické aliance, jedné ze součástí programu protestních akcí i MMF/SB v roce 2000 vystoupil kromě jiných řečníků i Milan Machovec, profesor filosofie Karlovy university s protikapitalistickým a protiglobalizačním projevem obsahující pro mne památnou větu: „...a albánský míšenec bude zpívat Libuši". Jistě se můžeme posmívat americké korektnosti, co dělá problém z čínského bistra, ale jsou - li alternativou projevy vysokoškolských profesorů o „albánských míšencích"...

Ostatně chcete - li  důkaz o českém vztahu k minulosti a „schopnostech" rozumně a pragmaticky řešit problémy z toho plynoucí, vydejte se na místo tábora v Letech. Zatímco jedna skupinka chaotů málem staví památku hrdinným obráncům Bílé Rasy, druhá skupinka kontruje strašením likvidací prasečáku. Výsledný stav k 24. 4. 2009 je následující: k místu tábora nevede žádná směrovka, na silnici chybí ukazatele, na vratech  prasečáku je jen cedulka s logem Evropské Unie a informací „Zde byl realizován projekt ... zlepšování míst pro skladování kejdy a chlévské mrvy". Když se vydáte zleva podél plotu prasečáku po okraji pole, dostanete po stu metrech se k polo-vyvrácené ceduli s vybledlým nákresem půdorysu tábora. Kříž s kolem (samotný památník) jsme nenašli, snad je někde zcela zarostlý v lese. Člověku se na mysl však dere jedna otázka: Jak to,  že všichni ti Džamilové shánějící milióny na přesun prasečáku, jehož zápach  rozhodně není nesnesitelný (jak barvitě popisoval Petr Uhl), nebyli schopni sehnat pár desítek tisíc na cedule na silnici, na cestu na místo tábora. Proč se na samotném místě tragédie alespoň neposeče tráva a nepostaví jednoduchý památník?

Řeči, obrazy a jejich dopady

Konečně určité zmatení panuje i kolem výhrad proti výrokům: „italský premiér Silvio Berlusconi popsal afroamerického prezidenta Obamu několik dnů po jeho zvolení jako opáleného", „Nikomu nepřipadalo nic špatného na tom, když po amerických volbách týdeník Respekt otiskl na obálce primitivní rasistickou kresbu Obamy i s obrovským afrem, pletí jako kůže a dravčím úsměvem."

Pokud nám  někdo vytkne tyto věci, v zásadě se mu dostane odpovědí dvojího typu: jednak máme přece svobodu slova a autoři výroků jsou tak téměř postaveni na piedestal strážců Západních Hodnot a potom  -- přece není jasné proč to někomu vadí. A nemá kritik nakonec spíš něco proti opáleným lidem (symbol zdraví) a afru (symbolu nezávislosti)?

Dle mého jde o omyl. Na místo nekonečných spekulacích o správnosti slova Cikán by možná bylo fajn prostě a jednoduše akceptovat pravidlo, že každý si osobně může vybrat jak má být oslovován ve veřejném politickém prostoru (umění ponechme stranou) a co mu může vadit. Pokud tedy se pan X nepovažuje za Cikána, ale za Róma, co nám brání ho tak v médiích označovat. Černochovi může připadat špatné, že je označován jako opálený a to z důvodů ne právě sympatických: třeba proto, že opovrhuje manuálně pracujícími Poláky, co pracují na slunci (jde o skutečný příklad z Chicaga). Podobné je to i s poměrně nesympatickými subjekty jako je Dělnická strana - nechtějí být označováni za nacisty? Dobře ať nejsou, alespoň zbude víc místa na to, co doopravdy říkají, nikoliv na nekončící spekulace co už je a ještě není nacismus.

Evropská unie vlastníků skříní s kostlivci

Rozdíl není ani tak mezi ČR a „západem", ale možná spíš mezi kontinentální EU a USA. Překvapilo mne jak se ve Francii ujal obrat polský instalatér - je totiž nějaký principiální rozdíl mezi židovským kořalečníkem z protektorátního filmu Sedlák Cimbura a útoky francouzské veřejnosti na Poláky?   Není první pouze vyvrcholením druhého? Ve Vídni jsem dostal instrukce nemluvit nahlas česky v městské dopravě a když jsem v rámci lichocení se rakouským hostitelům zeptal je -li vídeňské Náměstí Hrdinů, tím samým náměstím, o kterém píše Thomas Bernhard, měl jsem pocit neobyčejného faux pas. Kdo ale mohl tušit, že ti skvělí západní Rakušané mají trauma z kolektivního hajlování, po těch letech svobody. Již zmínění Francouzi jsou proslulí svou okázalou ignorancí čehokoliv na východě Evropy (a zejména zeměpisu), nekončícím žvaněním v rámci své jazykové komunity a neobyčejně tupými otázkami ohledně jugo-českých reálií,  Němci zas přísně selektivním výběrem témat, o kterých se nevtipkuje. Když jeden kolega 8. května svému německému spolupracovníkovi žertem odpověděl, že „volno mají jenom vítězové", rozhostilo se na lince trapné a hluboké ticho. To ale nijak nebrání Němcům jednat podle etnického principu  a nalít do své východní části mnoho miliard marek a zároveň neuvolnit pracovní trh ani lidem „z nejkrásnějšího říšského města" (jak se o Praze vyjádřil Adolf Hitler).

Neochota kritiky do vlastních řad lze dokumentovat i v umění: v italském filmu Gomorra se popisuje, jak značná část mafiánského byznysu žije z ekologické likvidace odpadů. Čekal bych, že v tom jede polovina evropských zelených - no a místo toho to nakonec v titulkách zase schytá USA - že Gomora financuje i rekonstrukci WTC. Mě by spíš zajímalo, co hoši financují v Bruselu.

Pochopitelně nejde o hledání výmluv pro česká selhání - to že někde jinde mají ty samé, či podobné problémy, neznamená, že se ty naše vyřeší, či samovolně zmizí. Jde spíš to, že řešení nespočívá v překonání našich přežitků  komunismu, jako spíš v jakýchsi sdílených chybách na evropské úrovni. Možná, že každý evropský národ má své zarostlé Lety... což celý problém možná trochu objasňuje, ale neřeší, uznávám, ale strašná, ta povrchní mediální vřava co přechází v hluboké ticho.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.5

Diskuze

Ondřej Čapek

Texty, co jsem rád napsal a nešly uplatnit jinde
moje-maly.JPG
Oblíbenost autora: 6.52

O autorovi

"No ty seš intelektuál, akorát ti to kazí nějakejch patnáct procent z Kolbenky" ocapek@gmail.com

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930